english
 

ALEŠ VALENTA SE PRO MAGAZÍN SPORT PTÁ… Erika JANIŠE, jezdce formule 3


21.3.2008 - Magazín Sport

FORMULE 1? Dávám si 50 procent

Pamatuješ si tu chvíli, kdy jsi poprvé sedl za volant?
„Bylo to v šesti letech. Táta měl dobrý kontakty, přivezl nám s o čtyři roky starším ráchou Jarkem špičkovou motokáru z Itálie a na ní jsem začínal. Táta měl lano připevněný za zadní nárazník, a kdyby se cokoliv stalo, mohl zasáhnout. Pamatuji se na jeden z prních závodů. Byl jsem druhý, jenže první měl velký náskok. Táta stál podél trati a popoháněl mě. Ale já už jsem fakt nevěděl, jak prvního dostihnout, tak jsem u něj uprostřed závodu zastavil a řekl mu: tati, já ho nemůžu dohnat.“

Řekni mi, proč každý kluk sní o formuli 1? Kdybych dělal motorsport, určitě bych chtěl taky do formule 1. Ale vlastně nevím proč.
„Formule 1 je prostě nejvíc. Když se tam dostaneš, jsi king. Tak to prostě je.“

A jak se pozná řidičský talent? Někdo může být talent, ale má smůlu, že je třeba
z Ázerbájdžánu a nikdy se nedostane do dobrýho auta. Najdou si ho přesto skauti formule 1?
„Ne. Motorsport dneska dělá ze šedesáti procent auto a technika, jezdec dělá třicet, čtyřicet procent. Pokud nemáš dobrého manažera, který tě dostane do dobrého týmu, nemáš šanci. Leda zcela výjimečně, při souhře štěstí, náhody, zkrátka díky řadě okolností.“

To je ale škoda. Pak ale nemůže platit, že ve formuli 1 jsou jen ti nejlepší kingové.
„Souhlas. Je tam 22 aut a řekl bych, že je tam top tak deset, dvanáct pilotů. Ti zbývající jsou tam prostřednictvím dobrých sponzorů nebo je tam protlačil jejich stát.“

A jaké jsou v tomhle světle tvoje šance dostat se do formule 1?
„Doufám, že tak padesát procent. Ale snažím se být pozitivní, tak řeknu, že se tam spíš dostanu. Nepřipouštím si, že by se mi to nesplnilo. Dělám pro to všechno, ačkoli vím, že je to velmi složité.“

Když dneska trénuješ řízení, máš trenéra, nebo je to jen o tvém citu?
„Dneska už máme různé senzory na brzdě, plynu, na řízení, jak rychle řadíš. To se pak vyjede na počítači a můžeš se porovnávat s týmovým kolegou, který třeba brzdí později, vyvine větší tlak na brzdu, dřív zatáčí. Tyhle maličkosti rozhodují.“

Je řízení velká dřina? Já když jsem zkoušel motokáry, úplně mi odešly ruce. Ale jsem amatér.
„Je to velká dřina. Na motokárách nemáš posilovač řízení, nadřeš se. Ale to platí všude. Já nejvíc posiluji ruce, ramena, záda. Fyzička je základ, buduješ s ní i psychiku. Jsi míň nervózní. A pak ti fyzička pomáhá zvládat i vedro. V zavřeným plechovým autě nemáš přísun vzduchu. Máš na sobě nehořlavou kombinézu, nehořlavé spodní prádlo s dlouhým rukávem, kuklu, přilbu, rukavice. Jsi nabalený, jako kdybys šel lyžovat.“

Máš strach při závodech? Ti nejlepší přeci jezdí na hraně.
„Kdybych měl přemýšlet nad tím, že se mi něco může stát, nemůžu závodit. Nikdy bych nenašel tu hranu, kdy se jede na maximum. Samozřejmě každý bourá, já zatím neměl ještě větší bouračku, teda kromě motokár, kdy jsem se obtočil kolem volantové tyče a vyletěl ven. Tři týdny jsem nemohl chodit. Jinak i se zlomenou rukou nebo malíčkem
se dá závodit, i když to není povolený.“ (smích)

Tuhle otázku jsi určitě slyšel už milionkrát. Když jedeš po silnici normálním autem, jaký jsi řidič? A baví tě to vůbec?
„Kolikrát sice nadávám, že je na dálnici povolena malá rychlost, ale baví mě to. I obyčejné řízení je trénink. Nejedeš jako blázen, ale pořád máš v ruce volant, musíš reagovat. Já třeba zastavím na křižovatce, a když jsem v první řadě, koukám na semafory a dělám simulovaný start. Samozřejmě pak ale nehrabu a nevyrazím jak šílenec.“
 
  << zpět  
 
     
  FACEBOOK  
     
  Každý týden ti
přinášíme výběr
těch nejlepších
fotografií z Alešovy
GALERIE
 
 
© copyright 2008 Aleš Valenta