english
 

ALEŠ VALENTA SE PRO MAGAZÍN SPORT PTÁ… Michala JEDLIČKY, florbalisty


25.4.2008 - Magazín Sport

VE ŠVÉDSKU koukáme jako myši

Kdysi jsem si z hecu obarvil vousy a spálil si při tom peroxidem obličej. Když jsem tě viděl při finále, napadlo mě, jestli jsi nedopadl taky tak?
„Barvili jsme se v šatně, ale nebylo to tak hrozný. Já měl ale jednou vousy na bílo, dělali mi to v kadeřnictví a stejně to strašně pálilo na tvářích a čpělo do očí.“

Máš neuvěřitelnou fazónu na střílení gólů. Kde se to v tobě vzalo?
„Asi to bude tím, že vím, kam se postavit. Jsem většinou tam, kam se balon odrazí.“

Přemýšlel jsem nad tím, co všechno může florbalista dělat, aby se zlepšoval. Určitě jenom nehraješ.
„Třeba letní přípravu jsme měli společnou s hokejisty, třeba s Michalem Rozsívalem, který hraje NHL. Jezdili jsme na kole, běhali ve Stromovce, chodili do posilovny. Zkrátka jako v hokeji… Jen nemáme tak silný nohy, musíme být výbušnější.“

Jste profíci jako hokejisti?
„Takt o vůbec ne! Letos poprvé nám sponzoři vypsali prémie, když přejdeme přes Future. Bylo to čtyřicet tisíc na celý tým, takže z toho bude mít každý jen pár korun. Ale je to hezký...“

Ideální na velkou večeři!
„Asi to tak dopadne.“ (směje se)

Nebylo by to lepší v cizině?
„Mám nabídky ze Švýcarska, ale nevím… Nějaké peníze by za to sice byly, ale stejně bych nebyl profesionál. Tady v Tatranu trénuju děti a na půl úvazku dělám správce majetku v Domě dětí a mládeže, starám se o tři objekty, aby v nich všechno fungovalo.“

Kolik času ti florbal zabírá?
„Trénujeme třikrát týdně a pak si ještě každý sám chodí do posilovny, to jsou tak další tři hodiny.“

Švédové vyhrávají všechno. Co tam dělají jinak?
„To kdybychom věděli, tak to budeme dělat taky. (směje se) V mládežnických kategoriích se jim vyrovnáme, mají ale mnohem širší základnu a silnou ligu. Rostou každým těžkým zápasem, hrají rychle, důrazně, hodně tělem, moc se to u nich nepíská…Když tam přijedeme, koukáme jako vyorané myši. Pak se otrkáme a každým utkáním se to lepší.“

Trénuješ děti, jaké jsou? Rozmazlené, nebo na ně můžeš být tvrdej?
„Můžu, snažím se, aby z nich něco bylo. Ale je to strašně těžký, v Praze mají strašně možností zábavy, florbal pro ně většinou není prioritou. Některé tam chodí jako do kroužku, kam je rodiče odloží.“

Mě na florbalu fascinuje, jak je to masový sport, nejen u nás v Šumperku se hraje snad na každé škole. Musí být finančně dostupný. Kolik stojí špičkové vybavení?
„Hokejka dva a půl tisíce, tenisky, kraťasy, tričko, do deseti tisíc máš opravdu super vybavení.“

Jak rychle lítá míček?
„Tak sto šedesát kilometrů v hodině, jsou to větší rány než v hokeji. A na brankáře jde třeba padesát střel na zápas. Někdo nosí chrániče na holeně, já ne.“

Jednou jsem hrál florbal a po půl hodině musel přestat, protože mě strašně bolela záda. Co ty, pořád jsi v předklonu…
„Jsme na to zvyklí. Nedávno nám dělal testy reprezentační lékař a zjistil, že máme jednu stranu zad ochablou, jsme takový nakloněný. Dělám nápravná cvičení, takže to zatím docela jde.“

Na florbalu je hrozný, že si v něm člověk neodpočine. Na hokeji se sklouzne, opře se o kolena…
„Tak to u nás nejde. Musí se jít střídat, to je náš jediný odpočinek. Kdybychom tam stáli, dal by nám trenér za uši.“ (směje se)

Co kdybych vytvořil první profesionální tým a stáhl tam všechny nejlepší hráče? Ve florbalu je do budoucna skrytý obrovský potencionál!
„To by určitě šlo. Na škodu je, že chybějí kvalitní trenéři. Často hodí dětem balon a řeknou – hrajte si.“
 
  << zpět  
 
     
  FACEBOOK  
     
  Každý týden ti
přinášíme výběr
těch nejlepších
fotografií z Alešovy
GALERIE
 
 
© copyright 2008 Aleš Valenta