english
 

ALEŠ VALENTA SE PRO MAGAZÍN SPORT PTÁ… Kateřiny BAĎUROVÉ, tyčkařky


13.6.2008 - Magazín Sport

NECHCI TO LÁMAT přes koleno

Na koho by sis vsadila, že vyhraje olympiádu ve tvé disciplíně?
„Tak to bych si nevsadila. Ti, co loni říkali, že Isinbajeva je bezkonkurenční, zřejmě nekoukali na závody. Osm holek bylo schopných skákat 470, vždycky se to pěkně mlelo.“

Kolik bys vsadila na to, že po zranění pojedeš na olympiádu?
„Přece nebudu sázet na to, že nepojedu. (směje se) Nechci to zakřiknout, mám hrozné
pocity z toho, že se musí dlouho dopředu odevzdávat míry na olympijské oblečení. Ale pořád věřím, že pojedu.“

Jak se ti vlastně přihodilo zranění kolena?
„Na soustředění na Tenerife na konci ledna. Šli jsme odrazy na písku a najednou mi šlo koleno dovnitř. Slyšela jsem jen to, jak v něm třikrát zakřupalo a ležela jsem na zemi. Na písku se bota zřejmě trošku zadrhla.“

Dá se skákat o tyči s nákolenkami? Nikoho takového jsem neviděl.
„Asi by se to dalo, ale já jsem se rozhodla, že i když je olympiáda, nechci to lámat přes
koleno (směje se). Snad mám před sebou ještě pár let sportovní kariéry, takže budu trénovat rozumně, bez ortéz a tejpování. Noha si řekne, kolik toho vydrží.“

Nemáš pocit, že se při tréninku podvědomě šetříš?
„Teď už ne. Když se na mě ale zezačátku někdo podíval, viděl, že běží jednonohá. Teď se snažím dělat všechno oběma nohama nastejno, i když je třeba zátěž pro neoperovanou nohu směšná.“

Tyčka je jednostranná zátěž. Zkoušela jsi někdy skočit na druhou ruku?
„Skákat ne, ale někdy se po tréninku pověsíme na zemi za druhou ruku, abychom vyvěsili záda.“

Byla bys schopná skočit polovinu toho co normálně, kdybys skákala na druhou ruku?
„Kdybych měla tyč ohnout, tak bych se zabila…Na rovné tyči bych mohla možná skočit dva metry.“

Já kdysi taky skákal o tyči, to byl trapný moment mého života. (směje se)
„Na ohnuté, anebo na rovné?“

Na rovné, já bych ani na jiné nemohl. Bylo mi čtrnáct a měl jsem padesát kilo, dali mi do ruky kus železa a řekli běhej.
„To já jsem v Ostravě poprvé skákala na zlomené laťce, na konec dali špunt a řekli skákej.“

Kolik jsi vážila?
„To nevím, ale končila jsem s gymnastikou. Takže moc ne.“
To je zajímavé, že u tyčkařů a tyčkařek je spousta bývalých gymnastů.
„U tyčkařů ani moc ne, u tyčkařek je to přes devadesát procent. Na skocích je to vidět – mají je takové pěkné, občas propnuté špičky a kolena.“ (směje se)

Kdy chceš začít po zranění zase skákat?
„Když to půjde, tak na začátku července. Do 22. se plní olympijské limity, takže před tím zkusím jeden závod. Kdyby u nás nikdo další nic neskočil, ani bych nemusela překonat
limit, počítal by se mi z loňska. V tom případě bych chtěla závodit až na přelomu července a srpna.“

Připadá mi, jako bys od této sezony nic neočekávala…
„Jsem uspokojená už jen s tím, jak jsem se rychle dala do kupy, všichni nad tím kroutí hlavou. Když se nezačnu bát, nemuselo by to dopadnout až tak špatně. Že bych se
upínala k olympiádě, to fakt ne.“
 
  << zpět  
 
     
  FACEBOOK  
     
  Každý týden ti
přinášíme výběr
těch nejlepších
fotografií z Alešovy
GALERIE
 
 
© copyright 2008 Aleš Valenta