english
 

ALEŠ VALENTA SE PRO MAGAZÍN SPORT PTÁ… Tomáše JANKŮ, výškaře


25.7.2008 - Magazín Sport

LÁKALA BY MĚ demolice výbušninami

Jsi u dobrovolných hasičů a vodní záchranné služby. Nezlob se, ale mně ty tvoje záliby připadají trochu scestný…
„To je správné slovo, vůbec se to k atletice nehodí. Ale kdybych měl dělat jen vrcholovej sport, za chvíli bych vyšuměl. Musím vydechnout něčím jiným, něčím trochu extrémnějším. Dokážu to ukočírovat, před olympiádou se nepotápím, i hasičině se
vyhýbám. Pak se do toho zase vrhnu.“

Proč ses k nim vůbec dal?
„Oheň mě fascinoval, za komančů jsem byl mladej požárník. A záchranáři? Zajímal jsem se ne o adrenalin, ale o technickou stránku věci, krizové jednání. Pak jsem se dostal ke
klukům, co se potápějí, ale musel jsem to přerušit - před olympiádou před čtyřmi lety jsem měl pneumotorax.“

Jakou máš nejhorší zkušenost? Potopil ses někdy pro mrtvolu?
„Byl jsem u takové akce, naštěstí jsem ho nemusel vytáhnout. To je pro každého nepříjemnej zážitek. Ve vodě není nic vidět a ten utonulej je najednou před váma. Nejvíc na mě zapůsobilo, když jsme čistili přehradu a já našel v igelitové tašce pět utopených
štěňat. Mám doma spoustu zvířat a neumím se představit, že by se jim něco takového stalo.“

Mluvil jsi o nulové viditelnosti. Stalo se ti někdy, že jsi zpanikařil?
„Jsou kluci, kteří jsou schopni vlézt ve třiceti metrech pod vodou do metrové roury a tam svařovat. To už bych měl strach… Dostal jsem se do situací, které vyžadovaly krizové řešení, ale k panice to mělo daleko.“

Myslíš, že ti tvé koníčky pomáhají i v atletice?
„Nemůžu si dovolit nesoustředit se, když budu něco hasit, ani když se budu připravovat na ponor, protože ve vodě už to nespravím. To samé ve výšce. Každý závod se snažím udělat maximálně profesionálně, každé zaváhání znamená ztrátu medaile.“

U potápění i hašení má velký podíl technika. U skoku do výšky potřebuješ jen tretry…
„No, zavážeš si tkaničky… Jediný, co se tam dá ošulit, že máš delší hřebíky. Když bude třeba na olympiádě pršet, tak ti to neuklouzne. Kontroluje se to, ale když to někdo zkusí, tak to třeba i projde. Spíš to ale pomůže psychicky.“

O tobě je známo, že jsi vyzkoušel všelijaké extrémní záležitosti.
„Zbraně, auta, slaňování, rád si skočím z vrtulníku… Živí mě ale atletika, tak tomu musím všechno podřídit, aby nedošlo ke zranění. Nemůžu skočit bungee jumping, abych si vyhodil záda, když je za chvíli olympiáda.“

A skočil jsi ho někdy?
„Nezkoušel jsem to. Vím, že bych to skočil, ale já dělám jen věci, u kterých se něco naučím a zbytečně neriskuju. Tohle zbytečné je. To radši skočím z letadla.“

Kdo nebo co je extrém ve skoku do výšky?
„Extrémy byly – třeba Kubánec Sotomayor, neuvěřitelný talent. Dřív bylo víc kluků, co skákali hodně vysoko. Někdo to připisuje dopingu, někdo většímu talentu. Dnes je pár kluků, co umějí přes 230, a všichni ostatní jsou v jedný lajně.“

Co by sis chtěl ještě vyzkoušet?
„Co jsem chtěl, to jsem si vyzkoušel. Pro mě by byl tutovej extrém vzít si lyže a jet prudkým srázem dolů. To bych nepřežil – neumím totiž lyžovat. Možná by mě lákalo zúčastnit se nějaké pořádné demolice výbušninami. Nebo si vzít brutální nakladač a nějakej barák srovnat se zemí. To by bylo super.“

Já jsem do dotazníku před olympiádou v Naganu chtěl napsat, že bych si přál mít auto plné benzinu a shodit ho ze srázu. Trenér mi to ale zakázal.
„Tak tohle by bylo naprosto super, v tom s tebou souhlasím! Chtělo by to celou cisternu benzinu a poslat ji do baráku…“
 
  << zpět  
 
     
  FACEBOOK  
     
  Každý týden ti
přinášíme výběr
těch nejlepších
fotografií z Alešovy
GALERIE
 
 
© copyright 2008 Aleš Valenta