english
 

ALEŠ VALENTA SE PRO MAGAZÍN SPORT PTÁ… Pavla SRNÍČKA, bývalého fotbalového brankáře


15.8.2008 - Magazín Sport

VÝCHOVU BRANKÁŘŮ v Anglii zanedbali

Mezi českými brankáři v Anglii patříš mezi průkopníky. První jsi tam ale nebyl,
že?
„Přede mnou se tam dostali Luděk Mikloško a Honza Stejskal. Já jsem tam odešel ale
hrozně mladý. Bylo mi jednadvacet let. To byla tehdy velká rarita. Měl jsem francouzský
pas, takže jsem nemusel splňoval předepsané regule, mít třeba starty za nároďák. Hned
jsem taky dostal v Anglii pracovní povolení.“

Jak to, že máš francouzský pas?
„Moje maminka je Francouzka, mám dvojí občanství. Dneska jsou hranice otevřené, ale tehdy to byla výhoda, na francouzský pas jsem prošel bez jakékoli kontroly.“

Byl jsi hodně překvapen nabídkou z Anglie?
„Bylo to dvacet let zpátky, co jsem se dostal ven, a byl jsem jeden z mála, komu se to
podařilo. Kluci museli mít odehráno za nároďák sedmdesát zápasů, bylo to strašně složité. Já přišel do Baníku po Luďkovi, byl jsem strašně mladý, když přišla tahle nabídka. Jsem spíš z chudých poměrů, pro mě to byl zázrak, pohádka… Přišel jeden manažer, že by mě dostal do Anglie, že je o mě zájem. Jel jsem nejdřív do Lesteru,
ale najednou neměli peníze. Řekli, ať jim podepíšu papír, že měsíc nebudu s nikým jednat, ale peníze nesehnali, a přihlásil se Newcastle.“

Jak to probíhalo?
„Odjel jsem na zkoušky a čekal, jak to dopadne. Hráli jsme přátelské utkání s Liverpoolem a chtěl mě Liverpool. Tím jsem Newcastle přitlačil, takže druhý den přišli a dali mi smlouvu.“

Maminka je Francouzska, předpokládám, že umíš francouzsky…
„Neumím, já umím italsky a anglicky. Máma sem přijela jako malá holka, její máma se tu provdala, a od té doby s ní nikdo francouzsky nemluvil. Mamka jí umřela strašně brzo, ve dvaačtyřiceti letech, a ona zůstala jen s otčímem. Nikdo se jí nevěnoval, jen dřela. Francouzsky zapomněla, dneska už umí jen pár slov.“

O anglické lize se mluví v superlativech, jak je to tam s brankáři? Jsou taky tak vepředu?
„Nevím, jak je to možné, že taková fotbalová velmoc nemá dobré brankáře. Vždycky měli jednoho, výchovu zanedbali a teď je shánějí všude možně. Když jsem tam začínal, mělo sedmnáct z jednadvaceti mužstev v bráně cizince. Brečeli, že mladým Angličanům bereme šanci, ale je jasné, že chytal ten, kdo byl lepší. Pro klub to bylo navíc ekonomicky výhodné. Dneska shánějí trenéry brankářů, i já jsem tam poslední rok učil mladé kluky v akademii.“

Teď máš brankářskou školu v Ostravě. Nenapadlo tě ji udělat v Anglii?
„Měl jsem nabídku, ale já tam nechtěl žít. Ale není všem dnům konec, měl jsem ve Velkých Losinách anglický kemp a dopadlo to skvěle. Možná budu jezdit na týdenní kempy do Anglie.“

Jak tě děti berou, jsi pro ně brankářská ikona?
„Říkají mi pane trenére, to mi připadá divné. Stačí trenére, aby to nebylo tak oficiální. Na některých je vidět, že když přijdou poprvé, jsou ze mě nervózní. Brzy to z nich ale
spadne.“

Máš nějaké trenérské tajemství, které můžeš prozradit?
„Hodně věcí řeším spontánně. Naplánovanou jednotku třeba zruším, věnuju se tomu, kde vidím, že má kluk mezeru. Prošel jsem Anglií, Portugalskem a Itálií, tak to asi dělám
jinak, ale neříkám tím, že ostatní to dělají hůř.“
 
  << zpět  
 
     
  FACEBOOK  
     
  Každý týden ti
přinášíme výběr
těch nejlepších
fotografií z Alešovy
GALERIE
 
 
© copyright 2008 Aleš Valenta