english
 

ALEŠ VALENTA SE PRO MAGAZÍN SPORT PTÁ… Vladimíra Růžičky, hokejového trenéra


15.10.2008 - Magazín Sport

KDYŽ MI RUPNOU NERVY, STRAŠNĚ ŘÁDÍM

Co se pro tebe nejvíc změnilo, když ses ze sportovce stal trenérem?
„Jako hráč jsem měl mnohem víc volného času. Na stadionu jsem teď celej den.“

A čím bys byl radši, hokejistou nebo trenérem?
„Hokej mě strašně baví, ale věk se nedá zastavit. Pořád jsem chtěl být v akci, takže mě trenérství naplňuje. Moc mě nebaví kancelářská práce, to jsem nervózní, ale bez toho to nejde. Jednou dvakrát za den potřebuju vyjet na led, zastřílet si pukem.“

Kde to vlastně vzniklo? Byl jsi k trénovaní předurčen?
„Začínal jsem s dětma, měl jsem tam mladýho. Dneska je mladej jinde a já se na děti chodím koukat pořád. A v lize? Končil jsem s hokejem, chtěl jsem ten klub trochu řídit.“

Trénovat klub a nároďák, v čem je největší rozdíl?
„Nároďák, to je obrovská zodpovědnost. Národní mužstvo sledují všichni. Mistrovství světa, olympiáda, to vezme každýho.“

Je u národního týmu tak moc potřebný trenér? Mně přijde, že když se kousnou hráči, trenér stejně nic nenadělá…
„Je to obrovská výhoda mít hráče, jako Výborný, Ručinský, Jágr, Tomáš Kaberle, někteří byli i pětkrát mistry světa. A pořád jsou hladoví. Mají obrovskou vůli pořád ten hokej někam tlačit.“

Jsi schopný na první pohled rozpoznat hokejový talent?
„Potřebuješ ty kluky hlavně vidět v zápase. Odhadneš talent, ale to nestačí. Talent je potřeba rozvíjet. Záleží na klukovi, rodičích, zázemí... Puberta je období strašných nástrah. Určitě nejde říct, že když je kluk talentovanej ve čtrnácti, tak z něj bude superhráč.“

Já se i ve třiceti pořád zlepšoval. Co hokejisti?
„Mají hromadu zkušeností. A když se k tomu přidá touha vyhrávat… Takový typ hráče je strašně důležitý. U nás je to Pepa Beránek. Vítěznej typ, sázím na něj. On ty hráče strhne.“

Musíš hráče Slavie, nejlepšího klubu u nás, pořád ještě něco učit? Už to přece musejí být hotoví chlapi.
„V play off narazíš na Liberec, vynikající mužstvo, postoupit může jeden. Mít dobré mužstvo ještě neznamená,
že s ním musím vyhrát. Rozhoduje systém hry, jak hráči plní pokyny, jak se sladí mladí se staršími. Není to o tom, hráče něco učit, dobrej trenér se pozná podle toho, že z hráčů dostane víc než sto procent. Takového kouče jsem jako hráč hrozně uznával.“

Kdo tobě přirostl k srdci jako trenér?
„Hodně jsem uznával Standu Neveselého, rád vzpomínám na Pavla Wohla, který tenkrát úplně překopal národní mužstvo, jinak přistupoval k hráčům. Nebo Ivan Hlinka, to byl i kamarád. Jardu Waltera jsem měl na vojně v Trenčíně, to byl hrozně impulzivní trenér… V Bostonu byl trenér něco jako kamarád. Na to jsem nebyl z domova zvyklej. Z každého bych si vzal něco.“

Jaký máš s klukama vztah, kamarádskej, nebo jsi autoritativní?
„Snažím se s nimi vycházet, ale když mi rupnou nervy, tak strašně řádím. Je mi jedno, o koho jde. Mě zajímá jediné, abychom vyhrávali. Chci, aby to šlapalo, jak já si představuju. Musí to být podle mě. V tom jsem nekompromisní. Někomu vynadám, ale za chvíli o tom nevím. Myslím, že to hráči vědí.“

Z čeho nejvíc čerpáš? Ze zkušeností, které jsi nabyl jako hráč?
„Hodně se snažím čerpat z trenérských poznatků, ale hodně i vzpomínám na to, jaké to bylo, když jsem hrál já. V létě je nepříjemný trénink, hráči si chtějí zahrát fotbal. Vím, že jsem to vždycky chtěl taky, tak ho tam musím teď taky dát. Mám výhodu, že jsem hrál dlouho, prošel jsem si i NHL. Kariéra je osm let pryč, ale nechci na to zapomenout.“

Řekni mi jednu vlastnost, kterou by měl mít špičkový trenér!
„Přirozenou autoritu. Obrovskou výhodu mají ti trenéři, kteří sami v hokeji něco dokázali.“
 
  << zpět  
 
     
  FACEBOOK  
     
  Každý týden ti
přinášíme výběr
těch nejlepších
fotografií z Alešovy
GALERIE
 
 
© copyright 2008 Aleš Valenta