english
 

ALEŠ VALENTA SE PRO MAGAZÍN SPORT PTÁ… Martina VANIAKA, fotbalového brankáře


24.11.2008 - Magazín Sport (rozhovor ze dne 6.2.)

Ty nové balony STRAŠNĚ ŠTÍPOU

Říkal jsem si, že vy fotbalisté máte obrovskou výhodu, protože když se stěhujete po světě, můžete se stěhovat s celou rodinou. To já nemohl. Je to
opravdu výhoda, nebo ne?
„Já už s sebou rodinu tři roky netahám. V Řecku jsem byl rok sám, to stejné v Mostě i teď na Slavii. Dcera chodí do školy, už nebylo možné ji tahat pryč. Kočuji sám s tím, že za mnou rodina někdy jezdí.“

A je to teda výhoda, nebo ne?
„Řeknu ti to takhle. Poslední půlrok byl tak hektický se spoustou zápasů, že jsem byl rád, že mám klid na práci. Přišel jsem domů a jen čuměl na televizi, jak jsem byl ztrhaný. Je mi skoro 38, věk už dělá svoje. Ale odloučení nakonec pomůže i vztahu manželů. Víc si sebe teď vážíme.“

Máš zkušenosti i z reprezentace. Já trenéra Brücknera neznám, tak ho nechci soudit, ale spousta lidí o něm říká, že je starý a měl by odejít.
„On je stratég a umí dát mužstvu tvář. I proto je reprezentace tak úspěšná. Já rozhodně nezastávám názor, že by měl odejít.“

Mně právě přijde, že je megaúspěšnej. Tak proč se říká, že by měl odejít?
„To je problém médií. On nekomunikuje s médii tak jako jiní trenéři. Je to stará škola. Znám ho strašně dlouho z Olomouce a řeknu ti příklad. Hráli jsme Pohár UEFA a on seděl čtyři hodiny u videa, třikrát si přehrál zápas, vykouřil dvě krabičky cigaret a popsal dva bloky papíru. To je jeho styl. Ale s médii moc nekomunikuje. Zvlášť když byla někdy dost negativní. “

Jednou jsem hrál sranda zápas na Spartě, když zahajovali sezonu, proti fotbalistům. Jeden kluk tam vystřelil, a pak mi vyčítal, proč jsem do střely nedal nohu, aby skončila v bráně. Říkal jsem mu: nejsem blázen, vždyť by mi ji to zlomilo. Kdo má v lize podle tebe největší ránu?
„Pamatuju si Papouška. On je to střízlík, ale když napřáhne, tak to letí... A v Olomouci jsem dřív působil s Honzou Marošim. Trénovat s ním bylo za trest. To ti řeknu, že někdy jsem schválně skákal na druhou stranu. Proti Dunajské Stredě jednou kopal přímák, trefi l hráče do hlavy a museli ho dlouze křísit vodou. Balony létají sto kilometrů v hodině. Navíc ty nový od Adidasu hrozně štípou. Strašný.“

Takže jsi potvrdil moji domněnku, že z některých míčů jde strach...
„A čím straší jsi, tím víc to bolí. Navíc oni balony pořád zdokonalují, aby víc lítaly. Když před tebou navíc ten balon udělá tohle (rukou naznačuje vlnovku), člověk u televize si řekne, proč to ten debil nechytil.“

Ještě mi řekni jednu věc. Když se v televizi dívám na naší ligu a pak na Champions League, přijde mi, že u nás to je hrozně pomalý. Je to tak?
„Máš pravdu. Nevymlouvám se na to, ale kdyby u nás chodilo na fotbal tolik lidí jako v Anglii, tak je hra taky trochu jiná. Ale nebudeme si nic nalhávat, všichni hráči, kteří u nás jsou dobří, jdou pryč. “

Máš před zápasem určité rituály?
„Míval jsem, teď už ne. Ale rozhodně nepatřím mezi hecíře. Všichni brankáři jsme samostatná jednotka. U nás to není o fyzický námaze, ale spíš o psychický. Devadesát minut čekáš na to, že někdo vystřelí. A teď si vezmi, že je čtyřicátá minuta a nic. Ale pořád musím být soustředěný. Po zápase nejsem unavený fyzicky, ale psychicky. Přijdu domů a jsem zbitý jak pes. A nikdo tomu nevěří.“ (smích)

A jaký byl ten rituál?
„Vždycky jsem si obul levou botu, pak levou rukavici. Dneska když jdu na hřiště, vzpomenu si na děti, vzpomenu si na manželku a říkám si: sakra, neudělej jim ostudu.“

A poslední věc – který tým v České republice je nejlepší?
„Momentálně jsme to my, ale...“

To mi stačí, tohle jsem chtěl slyšet.
(smích)
 
  << zpět  
 
     
  FACEBOOK  
     
  Každý týden ti
přinášíme výběr
těch nejlepších
fotografií z Alešovy
GALERIE
 
 
© copyright 2008 Aleš Valenta