english
 

ALEŠ VALENTA SE PRO MAGAZÍN SPORT PTÁ…Františka KUČERY, zlatého hokejisty z OH 1998


15.12.2008 - Magazín Sport (rozhovor ze dne 13.2.

Bude druhé Nagano? URČITĚ!

Když se po deseti letech řekne Nagano, co ti jako první přijde na mysl?
„Asi atmosféra v kabině po posledním zápase a pak cestou domů. Pocity z dobře vykonané práce. Ten turnaj znamenal velkou zodpovědnost a pak z nás ten stres spadl.“

Byli jste výborní hráči, to je bez diskuse. Uspěli jste hlavně proto, že jste si navzájem „sedli“?
„Když se podíváš na sestavu, byli tam i kluci, co se vůbec neznali. Všichni jsme ale chtěli udělat výsledek. Tomu jsme se podřídili.“

Takže nebyla až tak potřeba dobrá parta, ale spíš vědomí, že je potřeba udělat dobrý výsledek?
„Parta je potřeba vždycky, hlavně se ale všichni soustředili na výsledek a nezaobírali se ničím okolo. Třeba kluci z NHL neměli problém se spaním v olympijské vesnici. Prakticky všichni tam odehráli svoje maximum.“

Takže vytvořila se tam ta parta, nebo ne? Když se teď třeba potkáš s někým ze spoluhráčů z Nagana, jsi s ním větší kámoš než s někým, s kým jsi tenhle zlatý úspěch neprožil?
„Tu dobu tam byla vynikající parta, ale pak to skončilo. Třeba Jardu Špačka, se kterým jsem hrál v obranné dvojici, jsem předtím vůbec neznal a stali se z nás kamarádi. Ale že bychom si pak telefonovali, to ne. Všichni jdeme za svou prací. Když se ale náhodně v létě potkáme, máme k sobě blízko a zavzpomínáme
si.“

Brali tě ve Spartě líp, potom co ses stal olympijským vítězem?
„Těžko říct, možná mladí hráči. Do Sparty jsem se vrátil ve třiceti po osmi letech v NHL, určitou pozici jsem tam tedy měl. Spíš mě pak lidi víc poznávali v běžném životě.“

Měl jsi možnost podívat se v Naganu na jiné sporty?
„Pár kluků někam jelo, většina ale nikde nebyla. Ani já ne. Možná jsme byli lenivější, všude byly mraky lidí…“

Pro mě byla vždycky olympiáda šancí potkat se s lidmi z jiných odvětví, ale nikdy se mi nepodařilo vidět nic jiného než krasobruslení a hokej. Všude bylo daleko.
„Neumím si představit, že bych stál třeba někde u běžecké tratě. Zážitky jsme měli z toho, když jsme jiné sportovce potkávali v olympijské vesnici. Seznámil jsem se třeba s Katkou Neumannovou, tebe a tvůj sport jsem taky předtím neznal.“

Je pro tebe cennější vyhrát olympiádu nebo Stanley Cup?
„Stanley Cup, to je strašně obtížná soutěž. Základní část je náročná a v play off hráči přepnou na ještě vyšší nasazení. Jsou pod enormním tlakem, stačí jedna chyba a mužstvo vypadne.“

Tvoje odpovědnost v NHL byla tedy vyšší než během olympiády?
„To je teda otázka! (přemýšlí) Nagano bylo enormně sledované, kdybych tam něco pokazil, tak by veřejnost zatratila Kučeru. Zodpovědnost, abych to nezvoral třeba Dominikovi, byla veliká. Ale ve Stanley Cupu musíte absolvovat mnohem delší cestu na vrchol.“

Podle mě tým z Nagana převýšil všechny ostatní, co kdy existovaly. Myslíš si, že se to dá zopakovat? Že se sejdou zase tak špičkoví trenéři a hráči a všichni budou táhnout za jeden provaz?
„Určitě, pokud hráči z NHL dostanou šanci startovat na olympiádě. Nagano bylo výjimečné právě v tom, že byla NHL poprvé přerušena. V žádném případě už by ale v našem týmu nebylo tolik hráčů z Evropy. Když se bude chtít postavit dobré družstvo, budou to muset být všechno hráči ze zámoří. A trenéři? Určitě se objeví jiná osobnost podobná třeba Ivanu Hlinkovi, z toho obavu nemám. Taky se říkalo, že bude dlouho trvat, než slavná generace ze 70. let najde své pokračovatele.“
 
  << zpět  
 
     
  FACEBOOK  
     
  Každý týden ti
přinášíme výběr
těch nejlepších
fotografií z Alešovy
GALERIE
 
 
© copyright 2008 Aleš Valenta