english
 

ALEŠ VALENTA SE PRO MAGAZÍN SPORT PTÁ…JOZEFA CHOVANCE, generálního sportovního manažera a trenéra AC Sparta Praha


06.01.2009 - Magazín Sport

MUSÍŠ VĚDĚT, KDY ZAŘVAT

Máš výhodu, že sis ve fotbale prošel vším. Byl jsi hráč, klubový trenér, manažer, trenér nároďáku, teď znovu manažer a trenér. Když se ohlédneš, máš pocit, žes někdy mohl udělat něco jinak?
„Vždycky se dá udělat něco jinak. Některá rozhodnutí, hlavně co se týče mého přechodu z hráče do manažerské funkce, mohla počkat. Všechno přišlo příliš brzy. Minimálně rok dva jsem ještě mohl hrát.“

Byl velký rozdíl přejít z hráče hned na manažera?
„Manažerská funkce je mnohem složitější úloha, než role hráče. U mě ta změna přišla ze dne na den. Spadnul jsem rovnýma nohama na zem. V manažerském prostředí je to o konexích, o zkušenostech. Ty jsem sbíral časem.“

Když ses stal trenérem reprezentace, jak tě hráči brali? Jako trenéra, nebo jako kámoše, který může kdykoli naskočit a hrát s nimi?
(smích) „Byla to složitá situace. I pro ty kluky, protože jsem s nimi hrával. Bylo důležité udržet nějaký odstup, ale rozumný. Myslím, že se to dařilo dobře a i s realizačním týmem, který jsem v té době měl, jsme si porozuměli. Rozdělili jsme si funkce a oboustranně to dodržovali.“

Bavil jsme se s Vláďou Růžičkou a ptal jsem se ho na to, co si myslí, že by měl mít
reprezentační trenér. Zeptám se tě taky. Jakou vlastnost by podle tebe neměl postrádat?
„Určitě by měl být spravedlivý. Vůči hráčům a jejich výkonům.“

Jaký jsi trenér? Spíš impulzivní, nebo klidný?
„Navenek působím klidně, ale impulsivnost mi je vlastní a byla mi vlastní i jako hráči.“

Takže když se nedařilo, tak si na hráče v kabině křičel?
„Ano, zvedal jsem hlas. Ale člověk musí vycítit, kdy to může pomoct. Je strašně důležité vědět, kdy řvát a kdy situaci zklidnit.“

To mi přijde zajímavý. Myslel jsem si, že trenéři jsou agresivnější hlavně v hokeji…
„V hokeji je tréninkový proces celkem podobný koučování zápasu, protože v hokeji
se dá do utkání vstupovat daleko víc než ve fotbale. Myslet si, že tě z lavičky někdo slyší, to moc nejde. Nikdo nevnímá, diváci křičí. Pak tam lítáš u lajny a máváš rukama.“

Já jsem si vždycky říkal, kdovíjak není dobrej ten trenér, který tam pobíhá a gestikuluje. A on jen ukazuje novej oblek (smích).
„Tak, ukazuje oblek (směje se). Vždyť to vidíš v zahraničí, tam mají obleky polepený reklamama, takže trenéři vypadají jako reklamní panel.“

Podle čeho se rozhoduje, koho pozveš do reprezentace? Jen podle formy nebo herního stylu? Jen podle hráčských kvalit, nebo třeba i podle charakteru?
„Všechno dohromady. Aspektů je víc. Najít společnou řeč s hráči neznamená jen to, že si s nimi bude trenér rozumět. Trenér má svou filozofii o systému hry, o obraně, útoku. Vybírá si hráče, které do své představy včlení. Já osobně jsem nezapomínal ani na charakterové vlastnosti. To je důležité i pro klima v mužstvu. V širším kádru máš víc hráčů. Kolem pětatřiceti. S nimi pracuješ.“

Formu zjišťuješ tím, že hráče sleduješ, ale jak zjistíš víc o jeho chování?
„Vždycky jsem preferoval osobní kontakt. Za hráči, kteří působili v zahraničí, jsem jezdil. A nemluvil jsem jen s nimi, ale i s jejich okolím včetně klubových koučů. Chtěl jsem mít maximální přehled.“

Jak si myslíš, že si náš nároďák povede v kvalifikaci na mistrovství světa?
„Podle mě bude zlomový cyklus, který teď přijde. Zápasy s Finskem, Slovinskem a Polskem. I když kvalifikace je dlouhá, tyhle zápasy budou důležité a naznačí naše možnosti. Věřím tomu, že bychom měli postoupit. Nic jiného se od naši reprezentace ani nečeká.“
 
  << zpět  
 
     
  FACEBOOK  
     
  Každý týden ti
přinášíme výběr
těch nejlepších
fotografií z Alešovy
GALERIE
 
 
© copyright 2008 Aleš Valenta