english
 

ALEŠ VALENTA SE PRO MAGAZÍN SPORT PTÁ…HELENY SUKOVÉ, bývalé tenistky


16.01.2009 - Magazín Sport

CHTĚLA JSEM DOSÁHNOUT VÍC

Sportuješ ještě?
„Byla jsem si zahrát minulý týden. Předtím tak před čtrnácti dny.“

Jak to vlastně bylo s koncem tvé kariéry? Už jsi nechtěla raketu vidět, nebo jsi toho nechávala spíš pozvolně?
„Skončila jsem dvakrát. Nejdřív před deseti lety v lednu po Australian Open. Ale
vždycky jsem toužila vyhrát Wimbledon. Řekla jsem si, že to ještě jednou zkusím. Tři měsíce jsem naplno trénovala a definitivně jsem se rozloučila až po Wimbledonu.
A skončila jsem tak, že jsem raketu zavřela na dva roky do skříně a vůbec ji nevytáhla. Nechtěla jsem ji ani vidět.“

Co tě přimělo tu skříň otevřít?
„Ve Wimbledonu zvou bývalé úspěšné hráče od pětatřiceti let a výš na čtyřhry. Já jsem skončila ve třiatřiceti. Když mi bylo pětatřicet, dostala jsem pozvánku. Slušně jsem se omluvila, jenže za rok přišla pozvánka znovu. A mně už bylo blbý se znovu omluvit. Tak jsem si šla jednou týdně pinknout.“

Jaký byl návrat na kurt? Těžký?
„To ano. Já jsem fakt nic nedělala. S mým dlouhým tělem se všechno rozpadalo, svaly jsem neměla žádné. Jen jsem se rozběhla a už mi vypadly záda. (smích) První rok ve veteránech byl tragický. Dřív jsem jela na turnaj s tím, že chci vyhrát. Teď jsem se nechtěla ztrapnit. Vůbec jsem nemohla dát servis nebo smeč. Šíleně mě bolelo rameno.“

A to se nějak změnilo?
„Nejlíp jsem byla připravená letos, tedy osm let poté. Už od ledna jsem totiž věděla,
že budu hrát s Martinou Navrátilovou. To je ti blbý se nepřipravit. (směje se) Takže jsem posilovala, mám nový stroj na cvičení, aby tělo něco vydrželo. Chodila jsem častěji hrát.“

Mě zaráží něco jiného. Já jsem taky odložil lyže, ale kdykoli mám v létě čas, tak si do vody skočím. Když mi někdo zavolá, že pořádá exhibici, tak přijedu. Nedovedu si představit, že bych dal na dva roky lyže úplně k ledu.
„U mě to bylo tak, že (přemýšlí)… Mně se v tenise nepodařilo dosáhnout toho, v co jsem věřila, že dosáhnu. Já na ten sport zanevřela. Dodneška jsem se nesmířila s tím, že se mi nepodařilo, co jsem chtěla. Všichni říkají: Vždyť máš spoustu vítězství, stříbro z olympiády. Ale když si člověk dá cíle a věří tomu, že je splní, ale nepodaří se to, tak se s tím těžko vyrovná. Teď už to beru realisticky, ale furt cítím neuspokojení.“

Podíval jsem se na internet a byl jsem strašně překvapenej. I když vím, že jsi tenisová ikona, tak mě zarazilo, kolik úspěchů jsi získala.
„Když jsem připravovala svoje stránky a stahovala výsledky z oficiálních serverů, taky jsem koukala, co všechno jsem vyhrála. (smích) Ale prostě jsem šla za svým cílem. To je podle mě věc, která dnešním hráčům chybí. Oni jdou hodně za penězi, ale za tituly tolik ne.“

To se rovná, ne? Když mám titul, mám i prachy.
„To jo, jenže o těch penězích bys neměl uvažovat prvořadě. Měl bys myslet hlavně na sportovní cíle. Teď hráči přemýšlí víc o penězích než o výhrách. To je jejich brzdící faktor. Ovšem to je asi nemůžeš naučit. Buď to tak máš daný, anebo nemáš.“

Když se teď ohlédneš za Wimbledonem, vidíš něco, kvůli čemu se ti ho nepodařilo vyhrát?
„Já jsem ve Wimbledonu byla pětkrát ve čtvrtfinále. Jednou jsem tam měla mečbol. Dodneška si pamatuju, jak ten mečbol vypadal. Ale nikdy jsem se nedostala dál. A přitom jsem třeba na turnaji týden předtím porazila první dvě hráčky – Navrátilovou i Evertovou – a turnaj (na trávě) jsem vyhrála. Ale přijela jsem na Wimbledon a měla jsem psychický blok. V nejlepších letech jsem všechny hráčky ze světové špičky porážela. Ale žádný grandslam jsem nevyhrála.“
 
  << zpět  
 
     
  FACEBOOK  
     
  Každý týden ti
přinášíme výběr
těch nejlepších
fotografií z Alešovy
GALERIE
 
 
© copyright 2008 Aleš Valenta