english
 

ALEŠ VALENTA SE PRO MAGAZÍN SPORT PTÁ… Viktora Ujčíka, hokejisty Vítkovic


02.02.2009 - Magazín Sport

ZÁKEŘŇÁKY NESNÁŠÍM.

Ty ses na ledě taky pral, viď?
„Občas se člověk vytočí, ale spíš se snažím koncentrovat na to, za co jsem placený – hrát hokej a dávat góly.“

Jak se na to dívají spoluhráči, když se někdo popere? Stojí za tím, kdo to vyprovokuje, nebo jsou někdy i naštvaní?
„Záleží na situaci. Když je zápas rozhodnutej, může být čas vyřídit si to s někým, kdo tě v zápase dlouho štve. Když se neví, na kterou stranu se to stočí, někdo se nechá vyprovokovat a úplně nesmyslně se popere - zvlášť když je to někdo, na kom hra stojí - tak mají ostatní právo být na něj naštvaní.“

Řeknou mu to, nebo se to jen tak přejde?
„Pokud to ovlivní vývoj zápasu, vždycky se najde někdo, kdo mu to řekne. Stane se, že jsou v tom nervy, člověk je ještě ze zápasu rozjetej, potom je to ostřejší. Hokej je kolektivní sport, a tak nemůže ubližovat týmu. Když si to chce s někým vyřídit, musí počkat na vhodnou příležitost.“

Jak se k tomu stavějí trenéři? Zapojují se, nebo tomu nechají volný průběh?
„Nechávají to na hráčích, aby se vyčistilo klima v kabině. Když se to odehraje těsně po zápase, jsou tam horké hlavy a padají slova, která později mrzí, ale i ten,
kdo to udělá, do druhého dne vychladne... Jiná věc je postih od trenéra, i interní řády klubu tohle ohodnocují finančně.“

Co když je v týmu soupeře provokatér, který do tebe jde, a ty ho pak někde potkáš. Řekneš mu, že to přeháněl? Nebo se to už neřeší, protože je to součást taktiky?
„Já tohle neřeším. Ten člověk je, jaký je, někdy jde o součást taktiky, někdy to dělá aniž by mu to někdo dával za úkol. Když hraje do těla a buší do mě slovně, to já respektuju. Ale když někdo zezadu seká a píchá, prostě hraje nefér, tak s tím člověkem se nebavím ani mimo led.“

Vidíš, já myslel, že se poperete a pak je to na pohodu.
„Ale jo, i já mám pár kluků, se kterýma jsem se popral a pak to bylo v pohodě. Ale bavíme se o tom, když se někdo chová zákeřně.“

Zažil jsi někoho takového, kdo tě strašně naštval a už z principu by ses s ním nikdy nebavil?
„Koho já bytostně nesnáším, tak to je David Balázs, kterej hrál za Litvínov. To byl přesně ten šmejd, kterej píchal a štěkal. Já už jsem se otočil, zahodil rukavice a povídám mu – prosím tě, udělej mi tu radost a postav se mi! A on se ke mně otočil zády a odjel. Já ho pak viděl před zápasem a už se mi zvedal tep. Musel jsem si říkat – vykašli se na něj. Působil na mě jako červená pro bejka.“

Jaký jsi byl, když jsi s hokejem začínal? Uličník?
„Já se jako kluk věčně pral, naši byli pořád ve škole. Myslím, že pro hokej je to dobrá vlastnost. Nesnášel jsem tréninky, to jsem tam někde pospával a snažil se to co nejvíc odrbat. Otec mi říkal – prosím tě, ty nejsi ani zpocenej! Když se ale hodil puk a hrálo se, nic jiného pro mě neexistovalo.“

Je v dnešním hokeji výhoda být agresivním hráčem?
„Podle toho, co komu vyhovuje. Určitě bych byl radši technický hráč. Když nejsi konfliktní typ, tak se soustředíš na co máš, a neřešíš věci okolo. Já ale mávnout rukou a neřešit věci nedokážu.“

Myslíš, že to u nás vždycky vyhraje hezká česká ulička, nebo nastoupí bijci jako v NHL?
„Člověk je ve svém jádru pořád zvíře, určitě mu udělá dobře, když se na hokeji někdo popere. I to je jeden z důvodů, proč na něj lidi chodí. Nejlepší je ale mix. Nemůžeš mít v týmu jen hračičky a nemůžeš tam mít jenom bitkaře. Každý má svůj úkol.“

Já byl poprvé na špičkovém hokeji v Naganu...
(skáče do řeči) „Tak to je hezkej začátek, nic lepšího tě pak už nemohlo potkat.“

Jak jsem ze sportu, který je absolutně bezkonfliktní, a viděl jsem, jak do sebe vy hokejisti narážíte, říkal jsem si – proč se proboha nějak nedohodnete?
(směje se) „Asi by to šlo takhle řešit, ale byl by to mnohem delší proces.“
 
  << zpět  
 
     
  FACEBOOK  
     
  Každý týden ti
přinášíme výběr
těch nejlepších
fotografií z Alešovy
GALERIE
 
 
© copyright 2008 Aleš Valenta