english
 

ALEŠ VALENTA SE PRO MAGAZÍN SPORT PTÁ… ANET JAROLÍMOVÉ, reprezentační florbalistky


16.03.2009 - Magazín Sport

TÁTOVĚ TVRDOSTI SE MUSÍM SMÁT

Jaké to je vyrůstat ve sportovní rodině?
„Nemůžu si na nic stěžovat. Jsem o hodně mladší než bráchové, všichni se o mě starali. Kluci se spolu bili, ale mě vždycky bránili. Prostě super.“

Spíš jsem měl na mysli, jestli vás táta tlačil do sportu?
„Kluci viděli, že hraje fotbal, a tak chtěli taky. Naši si přáli, abych i já sportovala, a nechali na mně, ať si vyberu. Začínala jsem s fotbalem, ale to se jim nelíbilo. Že budu okopávaná, do toho bráchové fotbalisti… Chtěli, abych dělala holčičí sport, a tak mě dali na tenis.“

Když jsi hrála fotbal, řešila jsi to s bráchama?
„Bráchové fotbal neřešili, to spíš máma. Ta nechtěla, abych ho dělala. Tátovi to bylo jedno, ale když máma řekla, že by byl lepší tenis, tak se toho chytnul.“

Bavíte se doma o fotbale, nebo ho domů netaháte?
„Pořád ho řešíme. Jestli ta akce byla dobrá, nebo špatná, jestli trenér dobře vystřídal… Je nás na něj moc, toho se jen tak nezbavíme. Máma nás občas utne, chápu, že ji to už unavuje.“

Hádáte se u toho?
„S bráchama se bohužel vidíme strašně málo, a tak jsme rádi za každou chvilku, co můžeme být spolu. Nehádáme se, spíš
se jen tak provokujeme, šťouráme do toho druhého.“

Jací jsou bráchové, je každý jiný?
„David, který je od šestnácti v cizině, je uzavřenější. Je zvyklej na svůj klid, než z něho něco vytáhneme, chvíli to trvá. Taky se moc neřídí podle ostatních. S Lukášem se můžeme bavit o úplně o všem.“

Dovedeš si představit, že bys i ty odešla v šestnácti do zahraničí?
„Asi ne. Ale David měl svůj cíl a za tím šel. Odmalička říkal, že chce hrát za Bayern a když dostal nabídku, neváhal.“

Říkali ti vaši, že když se nebudeš dobře učit, nepustí tě na trénink?
„Jasně, vyhrožovali mi. Přidali se i bráchové, když jim mamka zavolala. Vzala jsem si to k srdci, ale občas jsem si taky něco vybrečela.“

Hraješ florbal, mluví ti táta do toho? Radí ti?
„Snažil by se, ale moc ho k tomu nepouštím. Při tenise to bylo daleko horší. (směje se) Na florbal se byl podívat i se svými asistenty, pořád by nám do toho mluvili. Jako trenéři pořád hledají, co by se dalo dělat líp. Ale je to přece jen jinej sport než fotbal.“

Jaký je vlastně táta? Pořád se mluví o tom, jak to ve Slavii drží tvrdou rukou, jak tam krotí neposlušné fotbalisty.
„Neměla bych nic říkat, aby si pak hráči nemysleli, že je moc hodnej. (směje se) Já se té tvrdé ruce musím smát. Dělám si z něj srandu, že když je ta tvrdá ruka, tak ať na mě něco zkusí. Ať se předvede. Začne se tomu chechtat. Dělá svou práci tak, jak potřebuje, ale jinak není tak přísnej, jak se tvrdí. Možná když jsme byli menší, teď už nás nechává na pokoji.“

Bráchové v jednom rozhovoru přiznali, že na ně hodně přísnej byl.
„Na kluky jo, hráli fotbal, vyžadoval od nich disciplínu. Když jeli ze zápasu, vždycky jim řekl, že hráli hrozně. Nikdy nepochválil. Vždycky nám říkal, že to může být lepší, než to je.“

Když jste jeli všichni na dovolenou, jaká byla?
„Každý ráno jsme chodili běhat, večer musel být tenis. Dělali jsme to ale dobrovolně, nevydrželi jsme tam nic nedělat.“

Asi musíte mít doma hodně pohárů, ne?
„Vůbec ne, zato máme garáž plnou kopaček.“
 
  << zpět  
 
     
  FACEBOOK  
     
  Každý týden ti
přinášíme výběr
těch nejlepších
fotografií z Alešovy
GALERIE
 
 
© copyright 2008 Aleš Valenta