english
 

ALEŠ VALENTA SE PRO MAGAZÍN SPORT PTÁ… ŠÁRKY KAŠPÁRKOVÉ, bývalé atletky


30.03.2009 - Magazín Sport

PŘED SPANÍM JSEM POČÍTALA

Co si jako první představíš pod pojmem stres?
„Dítě. Kdo má dítě, až do konce života prožívá stres, jestli se mu něco nestane.“

To naprosto chápu, taky mám dvě děti. Když porovnáš stres ze sportu a stres v běžném životě, který považuješ za méně škodlivý?
„Ten sportovní, protože ten netrvá tak dlouho. (směje se) Je to otázka dvou hodin nebo pěti dnů před důležitým závodem. Je to nárazová záležitost. Ten druhý je daleko horší.“

Vyčetl jsem, že existují dva druhy stresů. Ten, který má pozitivní účinky, a pak ten, který člověka poškozuje. Dokonce mu může přivodit smrt.
„Myslím, že ve sportu funguje obojí. Já jsem stres k závodění potřebovala, když jsem byla v klidu a pohodě, tak mi to moc nešlo.“

Co pro tebe bylo nejhorší, týden před soutěží, nebo poslední skoky, kdy šlo o všechno?
„Když byl měsíc do mistrovství světa, tak mě trochu zamrazilo, když mi to docvaklo, a pak byl zase klid. Stres přibýval, jak se to blížilo. Když člověk cítí, že má formu, bojí se, aby to třeba nezkazil... Nejhorší to bylo do rozcvičky, pak už jsem neměla čas na nic myslet. Ne že by stres opadával, už to ale člověk bere jinak – tak, teď už to začíná.“

Já když byl vystresovanej, musel jsem pořád chodit na záchod. U tebe se to taky nějak projevovalo?
„Před jedním finále mi doktor musel dokonce dávat prášek, abych tak často nemusela. Spíš se u mě nervozita projevovala tak, že jsem byla protivnější. Všechno to slíznul trenér.“

Trenéři to mají těžký...
„U mě to byl navíc i můj partner, takže jsme v tom mohli ještě doma pokračovat.“

Měla jsi nějakou fintu, jak bojovat se stresem?
„Nejhorší byla noc před závodem, dost mi trvalo, než jsem usnula. Počítala jsem ovečky a najednou jsem zjistila, že si v hlavě promítám, jak mám zítra skákat. V té hlavě to prostě stejně bylo. Počítala jsem od sta do nuly, někdy i vícekrát. Taky jsem se soustředila na to, jak dýchám, abych ten stres vypudila.“

Necítila ses kvůli tomu před závodem unavená? Nebo tě to nabudilo?
„Jak už jsem říkala, já jsem ten stres potřebovala. Čím byl závod větší, tím byla i koncentrace větší. Mám i důkaz – skoro všechny český rekordy jsem skočila na velkých závodech.“

Stalo se ti někdy, že jsi byla v pohodě a pak to moc nedopadlo?
„Měla jsem problém, když se narodila Terezka a já se snažila vrátit. Najednou jsem se nemohla do stresu dostat. Byla jsem vnitřně spokojená, že se mi narodilo krásný zdravý dítě, což je asi pro ženskou to nejdůležitější. Ve sportu jsem už taky něco dokázala, takže jsem najednou byla v pohodě. V mém závodění se odrazilo, že jsem byla strašně moc v klidu.“
S mateřským stresem se spousta lidí ztotožní. Uměla bys s něčím v běžném životě porovnat sportovní stres?
„Asi jako když sázkař čeká s tiketem, na který má všechny tipy v pořádku, jestli mu vyjde i ten poslední. Ve sportu to bude ještě něco horšího. Není závod jako závod, je potřeba se vypořádat s různými situacemi. Kdo nesportuje, asi si nemůže ani představit, co to se sportovcem může udělat. Možná někteří podnikatelé.“

Nejhorší to asi mají sportující podnikatelé... Kdybys měla někoho trénovat a toho ten stres spíš svazoval, co bys mu poradila?
„Myslím, že to člověk v sobě buď má, anebo nemá. Buď ten stres dokáže využít, nebo ne.
A pak je malá pravděpodobnost, že se z něj stane špičkový sportovec. Snažila bych se ho
povzbudit, a kdyby to nezabralo, využila bych služeb sportovního psychologa.“
 
  << zpět  
 
     
  FACEBOOK  
     
  Každý týden ti
přinášíme výběr
těch nejlepších
fotografií z Alešovy
GALERIE
 
 
© copyright 2008 Aleš Valenta