english
 

ALEŠ VALENTA SE PRO MAGAZÍN SPORT PTÁ… RADKA ŠTĚPÁNKA tenisty


30.04.2009 - Magazín Sport

CHTĚL JSEM SE VYFOTIT S MARIEM


Máš spoustu známých mezi sportovci, byl jsi na velkých akcích ve fotbalu i v hokeji. Jaký je zatím tvůj nejsilnější zážitek?
„Vždycky jsem chtěl vidět NHL. Jelikož tam mám kamarády, hned jak byla šance, tak jsem tam vyrazil. Ovšem největší akce, kterou jsem kdy navštívil, bylo mistrovství světa ve fotbale před dvěma lety v Německu. Atmosféra tam byla neuvěřitelná.“

Byl to intenzivnější zážitek než třeba na tenise?
„Určitě. I když musím říct, že když jsme hráli Davis Cup doma proti Švýcarsku, bylo to něco fantastického. Ale na fotbale jsou návštěvy třikrát čtyřikrát větší, než na co jsem já zvyklej z tenisu. Fotbal je ve světě sport číslo jedna a vidět nejenom samotné utkání, ale třeba fanoušky, jak se tam hrnou, je super. Je to něco podobného, jako když ve Wimbledonu lidi přespávají na ulici, aby si mohli koupit lístky. Právě tohle mně jako sportovci dodává náboj, že musím ze sebe dostat všechno.“

Na ten hokej sis udělal výlet, nebo jsi tam byl, když jsi hrál v Americe tenis? Dostal ses někam do zákulisí?
„Jednou jsem podnikl výlet do New Yorku za Jardou Jágrem, díky němu jsem měl šanci vidět komplet zákulisí. Byl jsem s ním po zápase v šatně a pak druhý den i na tréninku. Bylo to moc zajímavé. Přece jen je hokejkolektivní sport, kdežto v tenise si každý hledí jen sám sebe. Tam sedí v šatně pětadvacet kluků pohromadě, je sranda. V tenise si každý hlídá jen to svý. Když pak zase Jarda přijel na Wimbledon, nechápal, jak můžu sedět se soupeřem v jedný šatně a mít ještě vedle něj skříňku. Tohle si vůbec nedovedl představit.“

A jak to máš, když je tvůj soupeř zároveň krajanem? Je to na pohodu?
„Samozřejmě musím hrát proti krajanům i proti klukům, ke kterým mám trochu blíž, ale sport je v první řadě soutěživej. Vítěz je jenom jeden, a jakmile se nastoupí na kurt, jeden musí vyhrát. Je to boj, ale zápas skončí a zase je všechno jako dřív.“

Zažil jsi v New Yorku s Jardou radost, oslavu vítězství?
„Zrovna tenkrát prohráli s Pittsburghem. Říkal jsem Jardovi, že bych byl strašně rád, kdybych se po zápase mohl vyfotit s ním a s Mariem Lemieuxem. Jenže oni pak měli po zápase poradu, a než se vymotali, byl Lemieux v čudu. Já jsem pak letěl domů na Floridu a tam jsme se s rukama z Rangers zase potkali. Šli jsme na večeři a já jim říkal, jak jim závidím, tu jejich společnost, srandu – tehdy tam bylo snad osm Čechů. Úplně něco jiného, než když já jdu na turnaji na večeři sám.“

Fotbal, hokej... Neláká tě zažít na vlastní kůži třeba nějaký extrémní sport?
„Loni jsem byl na soustředění v Mexiku ve výšce asi 4700 metrů. Nahoru se mi moc
nechtělo. (směje se) Horolezce strašně obdivuju. Jejich sport je brutálně extrémní, člověk na něj musí být maximálně fyzicky připravený a jeho psychická odolnost musí být neuvěřitelná. Dva dny čekat v minus třiceti na vhodné počasí, to je něco neuvěřitelného.“

Nelákalo by tě podívat se s cestovní kanceláří třeba na severní pól? Určitě by to bylo zajištěné tak, abys tam nepřišel o život!
„Abych byl upřímný, tak vůbec ne.“

Mě taky ne. Všechno, co je spojené se zimou, mě absolutně neláká. Mě láká ta tvoje Florida.
„Asi sis té zimy užil už nějak moc.“
 
  << zpět  
 
     
  FACEBOOK  
     
  Každý týden ti
přinášíme výběr
těch nejlepších
fotografií z Alešovy
GALERIE
 
 
© copyright 2008 Aleš Valenta